Co je čarodějnické zranění?
Čarodějnickým zraněním se označuje hluboce uložený psychický vzorec, který nám říká, že nemáme vyčnívat z řady, ukazovat se, důvěřovat okolí, prosazovat se, vydělávat víc, než ostatní, být nahlas, rozvíjet své talenty či dary. Jinými slovy „Pokud na sebe budeme přitahovat pozornost, stane se nám (nebo i těm, které milujeme) něco hrozného.“ Pro mnohé může mít stejné dopady nízké sebevědomí a nejistota, tady se ale jedná o bytostný strach, o pocit, že když se ukážeme, někdo nás bude pranýřovat, sejme, zničí. Často víme, že máme se světem co sdílet, známe své schopnosti, hodnotu a cenu, jenom bytostně odmítáme se do toho obout.
Typické strachy spojené s čarodějnickým zraněním
- Strach příliš zářit a přitahovat pozornost (u žen nejednou neochota být krásná a obdivovaná)
- Strach být něčím “moc” nebo pro ostatní “těžko ovladatelní”
- Strach z toho, že nás budou ostatní soudit (zejména z autorit, publika apod.)
- Strach z perzekuce – zde i iracionální, např. “co kdyby se to tu zvrhlo a zase se vrátil komunismus”
- Hluboký bytostný strach z toho, že nás někdo zabije
- Strach ukázat, co umíme (talenty, dary, projekty, nápady, dovednosti)
- Strach z využití darů – bojíme se začít, nehlásíme se do soutěží, bojíme se začít podnikat (prostě nechceme jít s kůží na trh)
- Strach se propagovat (nikomu neříkáme, co vlastně děláme, nechceme si udělat web apod.)
- Iracionální strach z vody, ohně apod. (někdy panický)
- Strach z vydělávání peněz a prodeje, práce za nízké ceny (pocit, že budeme-li nadále chudí, budeme lépe přijatelní pro okolí, nebudou nám závidět atd.)
- Perfekcionismus a nedokončování (jedna z variací tohoto problému) – panický strach z toho, že do světa vypustíte něco nedokonalého a ono se vám to vymstí (tedy nejen např. že to nebude úspěšné, ale že vás to zničí)
- Strach z konfliktu a nesouhlasu – raději nezveřejňujete a neříkáte nic, co by mohlo někoho pobouřit nebo i jen způsobit nesouhlas, obklopujete se lidmi, kteří jsou “na vaší vlně” a ostatním silně nedůvěřujete, můžete mít abnormální potřebu být oblíbeni, vázanou na “people pleasing” tedy snahu dělat všem radost a podbízet se (byť toto bývá i z rodinnýho nastavení)
- Strach přiznat duchovní napojení – všem řeknete, že jedete na jógový víkend, protože to je “přijatelné,” když ve skutečnosti budete tančit nazí kolem ohně, chodit přes uhlíky nebo běhat o půlnoci po lesích 🙂 ale i v menším měřítku možná okolí tajíte, že máte duchovní pohled na svět
- Strach z toho, “co si lidé pomyslí” – byť tady hodně záleží na povaze a zdroji čarodějnického zranění, někdo tohle má bytostné, někdo je apriori rebel i přes to zranění
- Strach z toho, že když začneme realizovat svůj potenciál a používat své dary, tak:
- to bude mít negativní dopad na naši rodinu a milované (iracionální – tedy nejen, že “budete mít méně času na partnera/děti”)
- tím někomu ublížíme (např. nepovede se léčení a někdo zemře)
- své moci nějak zneužijeme (bojíme se své síly, nechceme převzít odpovědnost, být lídrem apod.)
Často se tyto strachy vysvětlují vazbou na události, které provázely historické hony na čarodějnice. Tehdy dav jednoduše ukázal prstem na někoho nepohodlného nebo neobvyklého a ten se stal obětním beránkem nahromaděného vzteku. Přitom to mohl být někdo, kdo se věnoval okultismu nebo jen někdo, kdo stál zrovna poblíž. Pro to, aby se vás týkalo čarodějnické zranění jste tedy nemuseli být čarodějnice. Nejednou to byl způsob, jakým si závistiví sousedi s někým vyřídili účty, protože byl moc bohatý, moc krásný, moc úspěšný či moc talentovaný. „To víš, u nás se úspěch neodpouští,“ slyšíme i dnes.
Racionální strach
Hony na čarodějnice skončily v Evropě docela nedávno a jinde ve světě jedou dál. Odborníci odhadují, že více lidí bylo zabito „za čarodejnictví“ během 20. a 21. století v Africe, Asii, Jižní Americe a leckde jinde, než kolik přišlo o život během neslavných historických procesů v Evropě a Severní Americe. Ta myšlenka z lidského pole ještě nezmizela. Nejen to, princip je stejný u spousty jiných situací, které jsou neméně reálné. V USA se lynčování černošských obyvatel stalo federálním trestným činem až v roce 2022, byť první návrh zákona přišel v roce 1918. No a u nás hony na čarodějnice pokračovaly v nové formě zvané komunismus až do roku 1989.
Většina autorů zabývajících se čarodějnickým zraněním se soustředí na příběhy nevinných žen, které někdo osočil z čarodějnictví. Já to vidím v mnohem širším kontextu. Je to jako černý mrak, který se drží nad českou kotlinou (a různými dalšími místy) a nechce se mu pryč. Kromě honů na čarodějnice máme celou historii perzekucí, holokaust, znárodňování majetku… a, byť si myslíme, že už je to za námi, pořád to tu visí. Jsme-li jako národ pod tlakem, napadne nás jako první myšlenka ukazovat prstem na ty, kteří vyčnívají. Je jednodušší přehodit svou bolest na někoho jiného a možná to ani jinak neumíme.
S nástupem internetu tu máme novodobé hony na „čarodějnice“ – kyberšikanu, stalking, cancel kulturu, nenávistné komentáře na sociálních sítích. Šířením nepravdivých informací o nás nám někdo objektivně může ze dne na den zničit dlouho budované renomé projektu či businessu. Kariéru celebrity lze zničit obviněním ze sexuálního násilí, ať již k němu došlo nebo ne, presumpce neviny přestala fungovat. Není divu, že se nám nechce vystrkovat hlavu do veřejného prostoru.
Absence podpory
Dokud nevystrčíte nos za hranice a nezjistíte, že talent, invence a novátorství se tam opravdu cení a podporuje, nedojde vám, v jak nehostinném prostředí u nás fungujeme, kdykoli „chceme dělat něco svého.“ Vždycky říkám, že když u nás vidíte někoho úspěšného, tak je to ne proto, že je Čech, ale i přesto, že je Čech. Můžeme si být stoprocentně jistí, že na cestě za svým cílem nepotkal jen běžné překážky, ale neskutečné množství negativity a toxicity, často od těch nejbližších. „To nejde“ a „to nebude fungovat“ je u nás stále ještě základním nastavením.
Takže, nejen, že je u nás náročnější uspět, protože jsou lidé nedůvěřiví, máte-li jakoukoli podporu mezi nejbližšími, je to vlastně zázrak. Spousta lidí musí opustit kamarády nebo se rozkmotřit s rodinou jenom proto, že má nějakou ambici, zatímco oni žijí s tím, že chtějí mít “své jisté.” Ambice je u nás sprosté slovo. Místo, aby rodiče byli hrdí na snahy svých dětí, házejí jim klacky pod nohy hned od prvního nápadu. To je v jiných zemích dost nemyslitelné, ale u nás stále realita.
Iracionální strach
Tohle všechno dohromady nám dává objektivní důvody nechtít jít s kůží na trh. K tomu se ale pojí ty opravdu hluboko uložené věci, které jsou možná trochu mezi nebem a zemí, ale ve svých dopadech zatraceně reálné. Zejména u lidí, kteří se zajímají o duchovní rozvoj, se v rámci postupného rozšiřování vědomí často objevují vzpomínky nebo vjemy zobrazující tragické situace či právě hony na čarodějnice.
Je přitom jedno, zda si to interpretujeme jako vzpomínky na minulé životy nebo jako jakýsi vstup do pomyslné „knihovny“ všech lidských vzpomínek. Takové zážitky mohou být tak živé a fyzické, že nás opravdu vyděsí k smrti a upevní v nás pocit, že se to může stát kdykoli znovu. Jedna věc je vidět to ve filmu, druhá věc je „odžít“ si to v živém snu, meditaci nebo regresi. Pokud se vás tohle týká, přesně víte, o čem mluvím.
Teď co s tím?
Ven s tím.
Prvním krokem je sdílení, otevření těchto vzpomínek a pocitů, prozkoumání jejich zdrojů. Připravila jsem pro vás něco málo tištěných materiálů a mini přednášku, které vám pomohou se zorientovat v tom, odkud přesně pochází to vaše zranění a jaké má kvality. Na druhou stranu je to ale skoro jedno, protože, ať už je odkudkoli, hlavním cílem je se ho zbavit.
Tím druhým krokem je puštění těchto starých vzorců, které nám již neslouží. Musíme najít objektivní pocit jistoty a uzemnění, protože se musíme obrnit proti negativitě. To ano. Ale současně se můžeme zbavit iracionálních strachů a nadechnout se. V tomto to tedy není až tak odlišné, než pouštění jiných vzorců, byť tenhle je hodně hluboký.
A na to se chci zaměřit při našem setkání – sdílení a pouštění. Možná si na místě i vymyslíme společný rituál.
PROPOZICE SETKÁNÍ
- 24.11. 2023 v 19:00
- Kodaňská 81/4, Praha 10 – Vršovice (vstup do domu je za stromy hned u zastávky „Ruská“ tram 22 a 13).
- Skupina bude mít max. 10 účastníků.
- Máte-li něco, co vám symbolizuje tento strach (fotku, výstřižek z novin, osobní předmět) přineste je s sebou.
- Setkání je tentokrát zdarma, respektive tu bude kasička, pokud byste chtěli přispět.
- Teplé a studené nápoje a drobné pohoštění tu je, ale klidně i něco přineste ke sdílení.